Vracíme se k starodávným příběhům Starého zákona. Vycházíme ze zápasů víry praotců Izraele. Vážíme si hledání prvních křesťanů. O jejich poslání a zápasech o identitu ve světě, vymezeném hranicemi Římské říše, víme především z novozákonní knihy Skutky a z dopisů Pavla z Tarsu. Chováme obdiv a úctu k snahám o věroučné formulování vyznání víry křesťanů prvních století. Blízké je nám volání po oživení vztahu k Bohu, které k nám z kusých zpráv zaznívá z prvního tisíciletí. Hlásíme se k obsahu reformních snah, v počátcích často rozpačitých a nesnadných, provázejících křesťanství v dobách, kdy mu hrozilo, že podlehne pokušení moci.

Čerpáme ze zápasů reformátorů, které s probíhajícím nástupem humanismu ovlivnily chod dějin. Vážíme si reformačních hnutí a proudů v českých zemích. Příkladný je pro nás především zápas o čistý a opravdový způsob života Jednoty bratrské. Chováme ůctu k jejich snahám o zprostředkování zvěsti Bible srozumitelným a současným jazykem, které byly zdárně završeny překladem Kralické bible.

Nechceme se však sebevědomě hlásit jen k pozitivně vnímaným proměnám křesťanství. Víme o chybách našich předchůdců, kterými se chlubit nelze, a nechceme je zamlčet. Odmítáme způsob, kterým byly v minulosti lidské zájmy vydávány za Boží vůli, a je nám líto, že křesťanství bylo často prosazováno silou. Nechceme přitakat způsobu života, který vedli mnozí z těch, kdo se nazývali Kristovými následovníky. Víme o pogromech na Židy, o náboženských válkách, o Bartolomějské noci a litujeme toho, že křesťané často selhávali v poslání šířit mezi lidmi lásku, pravdu a pokoj.

Potkáváte nás všude tam, kde se lidé obvykle potkávají. Na zastávce autobusu, na ulici, v obchodě, v montážní hale, v kanceláři, v ordinaci. Radosti i starosti patří do našeho života. I na nás doléhá proměnlivost života a v čase smutku a bolesti dokážeme zůstat „nad věcí“ jen stěží. Stejně jako kohokoliv jiného, i nás ovlivňuje zrychlené tempo doby. Na živobytí si vyděláváme prací, ale naše schopnosti a zdroje životní síly mají své hranice. Nemoci se nám nevyhýbají. Dopravní nehody postihují i nás a nepořádky v různých sférách společnosti nás otravují, stejně jako většinu ostatních. Milujeme a chceme být milováni, ale i my víme, co je to ztratit lásku.Třeba byste nás těžko potkali s cigaretou a zkušenými znalci alkoholu také nejsme. Od práce neodpočíváme ani v neděli, ani v pátek, ale v sobotu a pokud to je v našich silách, chceme žít zdravě. Pro toho, kdo z pochopitelných důvodů soustředí své životní usilování na přítomnost, budou znít následující slova asi málo současně, přesto však trváme na důležitém přesvědčení, že: Všichni v sobě nosíme touhu po věčnosti. Tato touha nás motivuje nikoli k hledání receptu na elixír mládí, ale posiluje naši víru v toho, který sám je dárcem života. Bůh ví, že bychom v tom našem světě, jehož rozvoj je určován spotřebou, rádi žili ve vzájemné lásce a harmonii. Proto nám ve svém Synu, Ježíši Kristu poskytl dostatek důvodů proto, abychom na konečnost života nerezignovali. Věříme, že touha po věčnosti není jen hnacím motorem rozvoje lidstva, ale že čas věčnost předznamenává. V síle takové víry jsou naše úzkosti, smutek a bolest k unesení a radost z běžných darů je zbavena stínu strachu z vlastního selhání a omezenosti.

Proto si nechceme zvyknout na konzumní způsob života, kterým i my máme pokušení léčit si své dávné pošramocené sebevědomí pánů tvorstva. Dávno jimi nejsme. Díky iluzím o vládě nad světem dnes stěží najdeme vodu k pití a sebevědomá víra v dobro člověka se hroutí do prachu s každým čtverečním kilometrem vymýceného deštného pralesa. Přesto ve světě výrobků na jedno použití věříme na lásku, která časem zraje a sílí. Věříme, že i dnes dobré vztahy v rodinách určují hodnotu vztahů ve společnosti. Jsme přesvědčeni, že slova jako odpovědnost, sounáležitost, naslouchání, sdílení, pomoc, věrnost a oběť nezůstala v našich časech jen označením pro dávno zapomenuté lidské ctnosti.

Proto jsou vám všem, předně ve Znojmě, ale i jeho okolí otevřeny dokořán nejen dveře našeho společenství Port, ale i našich domovů a srdcí. Nevydáváme se za zachránce lidstva a Mesiánský komplex je nám cizí, ale snažíme se být všude tam, kde je třeba podat ruku k pomoci. Nemůžeme zabránit přírodním katastrofám, ale můžeme zmírnit utrpení těch, které katastrofy postihly. Nejsme s to, zastavit války, rasovou nenávist, náboženskou nesnášenlivost, či vyrovnat prohlubující se rozdíly mezi bohatými a chudými; přesto se nechceme zbavovat odpovědnosti za ty, kteří v důsledku lidské zloby a bídy procházejí bolestí a utrpením. Bůh, který chce naplnit naši touhu po věčnosti, svůj slib ničím nepodmínil. Přesto rozumíme biblické výzvě „Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův“ jako určující hodnotě vztahů mezi lidmi. Činy jsou více než slova.